Tisá a České Švýcarsko - historie oblasti

Nahlédněme nejprve velice krátce do hodně vzdálené minulosti, která se postarala o to, že dnes zde máme krásné pískovcové útvary. Skalní věže a masívy v Labských pískovcích vznikly zhruba před 100 milióny let v křídovém období druhohor, kdy toto území bylo dnem mělkého a teplého moře. Z okolní pevniny sem byly trvale splavovány nánosy jílů a písků, které se zde ukládaly v mocných vrstvách a poté se věkem a tlakem zpevňovaly. Na konci křídy se mořské dno, díky pohybům zemských desek a bohaté sopečné činnosti zvedlo, voda konečně ustoupila a obnažila zde rozsáhlou mohutnou pískovcovou desku. Ta postupně rozpukala na menší části a díky vytrvalé erozivní práci vody a větrem unášených zrnek písku byla během následujících miliónů let vymodelována do dnešního půvabného kaňonu lemovaného po obou březích bezpočtem masívů a věží.

Nás ale zajímá historie podstatně mladší a proto se přenesme do období minulého tisíciletí. Územím procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. Území bylo relativně hustě osídleno v době kamenné (četné nálezy propracovaných kamenných nástrojů) i v době bronzové, v čase českých Keltů je tato oblast smíšená kelto-germánská (Podmokelská kultura), v době stěhování národů je oblast zřejmě pustá. Slované osidlovali oblast postupně z jihu (Češi) a od severu (Lužičtí Srbové). Mocensky byla tato oblast vždy ovládána Českým státem (Koenigstein, Oybin - Ojvín). V době velké kolonizace (12. století, němečtí kolonisté zvaní českými králi) získala oblast charakter, který si uchovala dodnes - dlouhé lánové vsi podél vodních toků, typická architektura spojující západoevropské prvky (patrový hrázděný dům) a slovanské prvky (roubené stavby vhodné do chladného klimatu). Oblast byla jazykově převážně německá, zvláště po třicetileté válce pak v oblasti němčina zcela převážila. Po odsunu německy mluvícího obyvatelstva po roce 1945 byla oblast dosídlena především Čechy z východních Čech (region blízký geograficky, historicky (česká a německá větev Kinských) i kulturně), Slováky (z oblastí zničených válkou) a Rusíny (vojáky Svobodovy armády). V regionu existují i smíšené česko-německé rodiny.

Počátky turistického objevování Českého Švýcarska spadají do druhé poloviny 18. století. Lze říci, že tuto oblast začali objevovat a především prezentovat švýcarští výtvarníci Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na umělecké akademii saského dvora a podnikali výlety z Drážďan podél Labe do míst mezi Pirnou a Hřenskem. Taktéž další romantičtí umělci se nechávali inspirovat divokou krásou skal, jako například skladatel Carl Maria von Weber.Tvář zdejší krajiny jim připomínala okolí jejich domovů, proto ji nazvali Saským Švýcarskem. Později vznikl i název pro České Švýcarsko.

O zpřístupnění Českého Švýcarska pro účely turistického ruchu, který představoval významný zdroj obživy místních obyvatel, se významně zasloužil rod Kinských − majitelé českokamenického panství, a rod Clary-Aldringenů − majitelé děčínského panství. Dodnes nesou mnohá tradiční a turisticky atraktivní místa v Českém Švýcarsku jména jednotlivých členů těchto šlechtických rodů jako například Rudolfův kámen, Vilemínina stěna, Mariina skála, Ferdinandova či Edmundova soutěska. Do dějin turistiky se Clary-Aldringenové především zapsali tím, že zprovoznili soutěsky na řece Kamenici (provoz na pramicích byl otevřen 1890) a zpřístupnili největší skalní most v Evropě – Pravčickou bránu (od 80. let 19. století). Tisá byla od konce 18.století známa svími deseti výrobnami s více než 800 pracovníky a rozsáhlou výrobou cínových knoflíků.

S rozvojem turistiky se nerozlučně pojí i vznik turistických spolků v Českém Švýcarsku – konkrétně se jednalo o Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz, založený roku 1878 v Děčíně) a Horský spolek pro nejsevernější Čechy (Gebirsverein für das nördlichste Böhmen, založený v Krásné Lípě roku 1885). Oba spolky vytyčovaly hlavně turistické stezky, vydávaly mapy a turistickou literaturu, otázkou cti místních spolků bylo i postavení rozhledny, restaurace či aspoň vybudování odpočívadel a útulků v jejich nejbližším okolí.

Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen 1. ledna 2000 jako čtvrtý národní park České republiky. Navazuje na národní park Sächsische Schweiz (Saské Švýcarko) na německé straně, který byl zřízen v roce 1990.

Nuže, milý poutníku, jenž snad jako zaklet žiješ v sevřených zdech velkého města a neustále šlapeš jen chodníky zaprášených ulic, chop se poutnické
hole a vymaň se alespoň pro jednou tomu zúženému životnímu stylu, přijď si odpočinout v našich horách a lesích od námah všedního života; nalezneš zde nevyčerpatelný pramen požitků nejlepšího druhu, jež osvěží tvé srdce, ducha i tělo. Každému, kdo z jiných krajů přichází do našich hor a lesů, volám myslivecké „Pěkně vítám!“

Ferdinand Náhlík, myslivecký adjunkt − úryvek z nejstaršího tištěného průvodce oblastí Labských pískovců z roku 1864 s názvem Průvodce po Českém Švýcarsku.